Stopa po dlouhé době
Po několikaměsíční pauze nastala pozitivní konstelace všech okolností a povedlo se mi zrealizovat stopu. Bylo dnes celkem horko, ale tráva byla u země celkem vlhká i kolem poledne, navíc byla pro mne stopa i viditelná, takže super. Asi působí nějaké mateřské degenerativní hormony (nebo předávám své IQ pomalu mlékem Janu Arnoštovi...? :-)), povedlo se mi stopu zpackat. Zvolila jsem kratší, samé prvé lomy + oblouk. Už se blížím ke konci, když zjišťuji, že jsem si vlezla do vlastní stopy ze začátku. Sakrovala jsem jak ďas, posbírala předměty a šla si našlápnout jinou. A co myslíte, ke konci jsem si pro změnu překřížila tu původní. A to musím říct, že plocha je dosti rozlehlá.... No, už jsem to nechala a modlila se.
Fenka byla úžasná. Šla spořádaně na nášlap, což se u ní nevidí (letí jak splašená) a stopu začala v tak pomalém tempu, že jsem se začala i bát. Jenže ona ji poctivě vypracovávala (zírala jsem), všechny lomy byly přesné a předměty označené. Dnes to byla prostě nejlepší stopa, kterou jsem s ní kdy šla - prostě žádné přecházení, ověřování apod. Prostě pohoda... Kéž by jí to vydrželo.