Mistrovství HW klubu ve stopách aneb když desetimetrová stopovačka není desetimentrová
Dnes jsme si s Alexis udělaly dámskou jízdu a zúčastnily se Mistrovství HW klubu ve stopách v Lukové u Lanškrouna. Prostě si trochu víc pocvičit jinak, než výcvikově, protože tak se nejvíc pozná, kde jsou rezervy :-)´.
Všechno jsme pěkně stihly a konal se nástup, kde se přeměřovala i stopovací vodítka :-). Většina z nás si asi stopovací vodítko nikdy nepřeměřovala - prostě věříme, že když si kupujeme 10m vodítko, tak také takové je. A ještě nikdy ho po mě nikdo nechtěl přeměřit -holt už jsme na vyšším levelu :-). A nepřošly jsme a nebyly jsme jediní :-). Někdy to výrobci ošidí (použijí 10 m na zatočení na úchop či karabinu...) a nebo se také sráží vlivem povětrnostních podmínek. Někteří naštěstí měli a i pak rozhodčí Radovesnický poskytl svoje :-).
Terén byla jetelina - zataženo a celkem foukalo. Alexis, asi jak už měla absťák (a co si budeme povídat - rozdíl hodinu a tři hodiny stará stopa asi také umocnilo nadšení :-)), vyrazila kupředu takovým tempem, že jsem se nestačila divit a vlála jsem za ní. Jen jsem se modlila, aby v takovém tempu nepřecházela lomy, ale dala to vcelku dobře. Klasický náš problém - pomalé zalehávání, ale předmět krásně mezi tlapkama. Vyšlapala si krásných 91 bodů a to nás vyšvihlo na celkově 2. místo.
Po absolvování stop si účastníci mohli ponechat předměty a dostali jsme taktéž nášlapovou cedulku. Jela jsem se pak podívat na FH2 a pak už oběd a vyhlašování výsledků.
