Dovolenkové trápení
Hlásíme úspěšný návrat z dovolené ve Velkých Losinách. Počasí vyšlo nádherně. Myslela jsem, že Alexis zvednu kondičku výlety do okolí (sice nic závratného jako kdysi, tak do těch 8/10 km), jenže.... Hned druhý den byl naplánován výlet, jehož součástí byla lanovka. Při plánování byl obrázek kabinkové lanovky a ani na stránkách jsem nějak nezjistila opak (kočárek i pes povolení a za poplatek). Vesele jsme zaparkovali, prošli si Čarovný les, koupili lístky na lanovku na Medvědí horu a lezli padáček k lanovce. Anežka stihla spadnout a odřít se, navíc strašně začaly bolet nohy, takže k lanovce jsme se blížili s řvoucím jedním dítětem. Koukáme a vidíme sedačkovou lanovku.... No, tak ta kabinková asi bude trochu dál....???? (nejistě). Nebyla :-).
Pán na lanovce bral vše s nadhledem - kočárek se rozebere a dítě pojede v korbičce se mnou a s Anežkou. Zbytek se zavěsí. Pes pojede s manželem. No....., to bude napínavé (pojmem pes myslí spíše kapesní vydání, která se dají dát v klidu na klín :-)). Nosičku jsem sice brala, ale až pro trasu na vrchu (Honzík si ještě nezvykl) a navíc krásně spinkal.... Ještě, že jsme nebrali i kočárek pro Anežku! Největší obava byl pes. Ženská část výpravy + Honzík se usadili a zbytek čekal na rozjezd lanovky. Ten nastal záhy a fenka samozřejmě zareagovala. Manžel měl co dělat vzít ji do náruče, usadit se na přijíždějící sedačku a zaklapnout zábranu. Fence se to moc nelíbílo a občas měla nutkání se víc kroutit, ale ustáli to na výbornou. Honzík prospal celou cestu. Nahoře jsme si vyšli na rozhlednu, kde si při sestupu fenka naštípla dráp. Nekulhala a moc neřešila, takže jsme se rozhodli projít si Rysí stezku (když už jsme nahoře a stálo nás to peníze a nervy :-)). Zpět jsme došli právě včas, lanovka startovala za minutu. Asi tím, že nebyl na žádné obavy moc čas, já s Honzíkem v nosičce jsem posadila na zpomaleně popojíždějící sedačku Anežku, obsluhující pán kočárek, za námi se přidal manžel se psem a jeli jsme. Tentokrát si to Alexis vyloženě vychutnávala, já jsem řešila plačícího Honzíka :-). Dojeli jsme a další kroky směřovaly k veterinářce. Fenku uspala, dráp uštípla a jelo se do srubu. Na další dny měla tedy fenka klidový režim, až ke konci s námi byla na krátkých trasách (velké nerovnosti a skoky ji ještě bolí, jinak naštěstí neřeší a vypadá to, že se rána hojí). Takže naší na neděli plánovanou zkoušku FH1 riskneme, nějak to dopadne! Držte nám palce (kdyžtak zkusíme na jaře :-) nebo na podzím....