Chování některých lidí mě nepřestává udivovat
Nemohu se ještě zdaleka nazývat pejskařem, mám jen 4 a kousek let zkušeností. Chápu, že někteří lidé mohou a někdy i oprávněně mají ze psů (obzvláště větších) strach, respektive se bojí toho, že je majitel nedostatečně zvládá. Reakce některých v úplně bezproblémových situacích mě ale mírně pobuřují a dopalují.
Na vycházkách máme psa na volno, ale jakmile se blíží lidé nebo cyklista/auto, psa preventivně přidržíme (respektuji obavy ostatních). Jsme zodpovědní, asi tak ale nevypadáme :-)?. Během několika posledních měsíců jsem zažila dvě situace, které mě mírně "pocuchaly nervy".
Na jedné z vycházek jsme vyrazili i s kočárkem pěšinou mezi poli. Nikde nikdo široko daleko, jen louky a pastviny. Pes pobíhal v našem dosahu. Přiblížilo se k nám teréní auto, psa jsme přivolali a čekali na jeho projetí. Auto se u nás zastavilo a řidič nás dosti důrazně požádal ať si dáme psa na vodítko. Absolutně jsme nepochopili důvod. I kdyby to byl majitel pastvin či myslivec, pohybovali jsme se po značené turistické cestě zcela spořádaně (všichni). Další příběh se stal nedávno, kdy jsme dojeli na konec obce, kde jsme nechali auto a pokračovali dále po asfaltové cestě (opět značená turistická). Paní nedaleko ještě pracovala na neohrazené zahrádce, Alexis jsem si dala na vodítko (určitě by se rozhodla vykonat potřebu někde poblíž :-)). Poté, co jsme paní i zahrádku přešli dostala fenka volno a v poklidu jsme pokračovali. Milá paní za námi nezapomněla volat, ať si dáme psa na vodítko, že tam po cestě chodí lidé. Samozřejmě, že po cestě mohou jít lidé, proto nebudu mít psa neustále na vodítku.
Opět říkám, že chápu, že mají lidé různé zkušenosti, ale zkuste to nechat na majiteli psa - předpokládám, že jsou soudní a ví, co si mohou dovolit. Nám to pak docela otráví krásný den (na chvilku :-)).